Člověk totiž věří tomu, co chce považovat za pravdivé. Protože nemá dost trpělivosti k objevování, zavrhuje věci nesnadné, dále věci střízlivé, jež jdou do větší hloubky, neboť je pověrčivý. Zamítá rovněž světlo zkušenosti, protože je pyšný a nadutý, aby se nezdálo, že v mysli prodlévá u věcí nepotřebných a pomíjejících, dále odmítá věci paradoxní, poněvadž podléhá běžnému mínění.

Ctižádost je jako žluč, šťáva lidského těla, která člověka činí činným, bdělým a pohyblivým. Když jsou její vývody ucpané a nemá potřebný odtok, stává se palčivou a tím zlou a jedovatou.

Mládí není žádné neštěstí, to přejde s léty.

Chyby dělají všichni, i pánbůh.

Člověk, který nežije v přírodě tak, jako v ní žije kámen nebo zvíře, nenapíše za celý život dva kloudné řádky.

Bůh trestá ty, kdo neznají lásku.