Leze brouček po zemi,
nese kousek dřívka,
šlápl na něj turista,
vylezly mu střívka.

Beru knížku a jdu na hajzlík,
a hle!Na hajzlíku trpajzlík.
Trpajzlíku,trpajzlíku co tu děláš na hajzlíku
a víte co ten trpajzlík?Nepustil mě na hajzlík.
Byl to hajzlík trpajzlík...

Až tě život omrzí a stane se peklem,skoč po hlavě do hajzlu a zakryj se deklem.

V pohledném stavení na konci vesnice,
bydlela sedmkrát trestaná světice,
od mládí fandila procházkám v šeru,
na jejich památku vlastnila dceru.

Křehounká dívenka s nosem jak okurka,
červeným od rumu - no prostě Karkulka.

Ráno, když maminka dcerušku spatřila,
dala jí facku a potichu pravila:
"Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku."

Karkulka:
"Nač je mi maminko červená suknice,
ta jenom přiláká vilného myslivce!
Jestli mě znásilní, tak jako včera,
nebudu už tvoje nevinná dcera!?!"

Matka:
"Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,
než bába za léky utratí důchod!
Dones jí guláše aspoň půl hrnka
a bába vyskočí zas jako srnka!"

Popadla Karkulka aktovku s jídlem,
běžela lesem, jak píchnutá šídlem.
Navzdory vábivé červené sukýnce,
nestřetla na cestě vilného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pohorky
brzy ji donesly do známé chaloupky.

Karkulka:
"Co je to za fóry, tak brzo po ránu,
vlk se tu placatí v bábině županu!"

Vlk:
"Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří,
s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!
Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá,
zato tvá bába byla dost tuhá!!

Karkulka:
"Tak to sis vybral kvalitní potravu!
Nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?!?
Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou,
sežral jsi babičku ...s infekční žloutenkou!!!"

Lesem se ozývá zoufalé vytí,
jak se vlk pokouší vyvolat blití.

Vařila myšička kašičku,
v malovaném rendlíčku.
Tomu dala,tomu dala...
Až se z myšky kurva stala.

U rozbušky Dítě stálo,
z plna hrdla křičelo,
nevědělo co má dělat,
pak z ovzduší zmizelo.